Jak změnit poušť v oázu

11.9. 2019178x0

Jako Češka žijící v Negevu hrozně obdivuji, jak Izrael kultivuje Negevskou poušť a v nehostinné pustině vytváří další a další příjemná místa k životu. Je vůbec pozoruhodné, co všechno může v poušti vzniknout. Zcela nesystematicky tu zmíním pár zajímavostí, kterých si všimnete při cestách po Negevu.

Negevská poušť tvoří přibližně dvě třetiny plochy Izraele, ale žije v něm jen lehce přes osm procent obyvatel Izraele (z toho tři čtvrtiny tvoří Židé a čtvrtinu Beduíni). Nejdůležitější je samozřejmě voda. O vodu v Negevu se stará především organizace jménem Keren Kajemet Lejisrael (KKL) neboli Židovský národní fond, spravující půdu.

Když projíždíte pouští v místech, kde je vegetace jen velmi řídká, až téměř neexistující, nemůžete přehlédnout, že najednou se poblíž silnice objeví zelený ostrůvek se stromy a jiným rostlinstvem. Kde se tam sakra vzal a jak to, že je to jen to jedno malé místo uprostřed vyprahlé pustiny? Takových ostrůvků uvidíte v Negevu stovky. Vypadá to nepochopitelně a nelogicky.

Vězte, že to není žádná náhoda, ale lidský výtvor. Říká se tomu liman. Je jich více typů, ale v podstatě je to snížení terénu vyhloubením mělké jámy, která v období deštů zadrží vodu. Voda tam zůstane stát a vsákne se do půdy. Do limanu jsou pak zasazeny stromy, často eukalypty, které nepocházejí původem z Izraele, ale daří se jim tu dobře. Paradoxně sem byly původně dovezeny k vysoušení bažin, protože eukalyptus pohlcuje hodně vody. Je ale také výhodný pro obnovování mizejících včelstev, protože kvete déle než místní rostlinstvo. Pro odtok přebytků vody z limanu je vykopán odvodňovací kanál. A dál už si liman žije vlastním životem, slouží jako místo k zastavení a odpočinku ve stínu a pro zvířata i jako zdroj vody. Je to malý zázrak.

KKL v poušti buduje i jezírka a kolem nich parky, často na místech bývalých dolů. Výjimkou je jezero v Jerucham, které bylo vybudováné v celostátní akci budování jezer v padesátých letech a jeho součástí je i přehrada. Vypadá zvláštně, jezero plné vody, obklopené zelenými stromy uprostřed úplně pustých kopců.

A moje oblíbené hadicové zavlažování! Vidíte je ve městech všude. Bez něj by nebyla v poušti (ale ani severněji) města plná stromů a květin a ptačího zpěvu. Vyvinul ho koncem padesátých let 20. století izraelský inženýr Simcha Blass a patří k jednomu z nejzásadnějších vynálezů v zemědělství ve 20. století. Systém dodává vodu ke kořenům rostliny a každá rostlina dostává množství vody podle své potřeby. Poté, co Simcha zavlažovací systém vyvinul, měl velký problém, kde ho začít vyrábět, protože většina potenciálních výrobců nechápala jeho význam a neměla zájem. Nakonec uspěl v kibucu Chacerim v Negevské poušti. Simchův vynález byl později základem příjmů kibucu, a téměř okamžitě se začal prodávat i do zahraničí. Hadice bývají fialové nebo hnědé, přičemž hnědá značí pitnou vodu, fialová recyklovanou.

No a teď něco o solární energii. Negev je pro solární elektrárny jako stvořený, velký prázdný prostor a plno slunce od rána do večera prakticky po celý rok. Je tu několik druhů menších solárncíh elektráren s různými typy solárních panelů. Nejzajímavější je ale relativně nová solární elektrárna v Ašalim. Byla postavena teprve před několika lety a její součástí je největší solární věž na světě o výšce 250 metrů. Kolem věže je rozmístěno velké pole nikoliv solárních panelů, ale zrcadel, které odrážejí světlo nahoru na věž, kde se přeměňuje na elektrickou energii. Dochází k tomu tak, že světlo odražené zrcadly zahřívá vodu na vrcholu věže a ta se mění v páru pohánějící turbínu, čímž vzniká elektrická energie.

Je velice zajímavé pozorovat elektrárnu při pravidelné údržbě. Světlo na vrcholu věže pohasne a zrcadla se otočí směrem od věže, kolmo k zemi, a srovnají se do pozoru jako vojáci. Když začne provoz postupně nabíhat zpět, desítky minut světlo na věži postupně nabývá na intenzitě a zrcadla se pomalu otáčí směrem k ní, jako květiny otáčející se ke slunci, až nakonec jsou všechna zrcadla kolem dokola otočená směrem k vrcholku věže. V té chvíli již záře dosáhne maxima. Zářící věž je vidět na mnoho desítek kilometrů a z některých úhlů vypadá jako oslňující druhé slunce. Zaznamenala jsem na internetu výroky turistů, kteří se domnívali, že v poušti spatřili mimozemšťany a jako důkaz přikládali fotografie se zářícím světlem uprostřed. My místní ovšem moc dobře víme, o co se jedná.

Solární elektrárna v Ašalim pokrývá v současnosti asi tři procenta veškeré spotřeby elektřiny v Izraeli a Izrael plánuje pokrytí solární energií (ze všech solárních elektráren dohromady) až na deset procent v horizontu několika let. Solární energetika v poušti je nesmírně perspektivní a uvidíme, jak se bude celé odvětví vyvíjet do budoucna.

 

Helena Beinish

 

Článek byl původně uveřejněn dne 13. 8. 2019 v internetovém deníku www.dedenik.cz.

http://www.dedenik.cz/2019/06/11/host-dedeniku-helena-jak-se-zije-v-negevu/

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.